Historie šlechtění jedlého zimolezu (Lonicera caerulea)

Připravil jsem výcuc zajímavostí z historie šlechtění jedlého zimolezu, který je u nás stále řazen mezi netradiční ovocné druhy, ačkoli ve světě je znám a konzumován již velmi dlouho. Kromě pohledu do minulosti lze z těchto informací vyčíst i něco o budoucích odrůdách čtvrté a páté generace (bavíme-li se o Bakčarské produkci), které jsou zatím vedeny pouze pod kódovým označením, ale z přehledových tabulek je zřejmé jaký je hlavní směr vývoje. Je taky důležité si uvědomit, že všechny odrůdy zimolezu, se kterými se jakožto s novinkami budeme setkávat v následujících cca 10ti až 15ti lety, jsou již na světě a nyní probíhá jejich selekce a testování. Jeden cyklus začínající křížením, přes výsevy, selekci, testování, registraci, až po uvedení "na trh" totiž může trvat i 20 let.

Historie šlechtění v Rusku:

První zmínky o zimolezu modrém s chutnými a velkými plody (v porovnání s ostatními divoce rostoucími plodinami) byly zaznamenány již v roce 1756 při popisu Kamčatky. Další oblast výskytu jedlého zimolezu byla nalezena na konci 19. století v Zabajkalsku (hornaté území na východ od jezera Bajkal na Sibiři). Sběr prvních divoce rostoucích zimolezů z Kamčatky byl zahájen v roce 1947 nynějším Vavilovovým institutem a do roku 1970 se velmi rozvinul v Pavlovské zkušební stanici. V roce 1948 byly v Lisavenkově institutu (Barnaul) zahájeny testy rostlin sebraných na Kamčatce a z oblasti Altaje. V Bakčarské výzkumné stanici se započalo s rozsáhlým výzkumem této rostliny v roce 1964 pod dohledem I. K. Gidzjuka. V Moskvě se zvedl zájem o zimolez modrý během roku 1951 poté, co se zjitilo, že lidé na Urale sbírají plody a suší je, aby zmírnili jejich hořkost. Tak začaly práce na sběru nejméně hořkých divokých rostlin z přírody Uralu, Pamíru, Altaje a Magadanu. V dalších letech se k výzkumu jedlých odrůd zimolezu postupně přidaly další výzkumné ústavy na jižním Urale, v Čeljabinsku, Mičurinsku atd.

Jakmile měly jednotlivé ústavy dostatečně velký genofond, zahájily první výsevy a selekce podle vlastních metodik. Postupně byly vytipovány kvalitní rostliny a ty nejlepší z nich přihlášeny k zápisu do státního registru pod odrůdovými názvy. Jelikož šlechtitelských stanic bylo hodně (zhruba 10 těch velkých) a pracovaly víceméně nezávisle na sobě, byly postupem času zaregistrovány desítky odrůd (ke dnešnímu dni je jich přes dvě stovky) často s velmi podobnými vlastnostmi. Detailnější popis práce jednotlivých ústavů by vydal na pěkně tlustou knihu, pro potřeby tohoto článku jsem tedy vybral pouze jeden a to Bakčarský z Tomské oblasti.

Bakčarská šlechtitelská stanice

Odrůdy první generace

Z prvních 9463 semenáčů (F1) byla vyčleněna pouze jedna "perspektivní" a 16 "výběrových" forem, plody byly středních rozměrů, žádné velkoplodé rostliny nebyly nalezeny. V roce 1968 následovala výsadba dalších 6088 semenáčů (F2) rozličných druhů a poddruhů jedlého zimolezu (z. kamčatský, z. altajský, atd.). V letech 1971 - 1972 se studovala mrazuvzdornost semenáčů, byla prováděna měření úrodnosti a zároveň se přistoupilo k degustaci všech 6ti tisíc rostlin. Největší úrodnost se v těch letech pohybovala kolem 0,8 - 1,2kg z keře, průměr byl 300g na keř. V období 1977 - 1982 byly z vytipovaných semenáčů postupně vyselektovány první bakčarské odrůdy: Tomička, Pamjati Gidzjuka, Vasjuganskaja, Parabelskaja a o něco později pak Bakčarskaja, Kamčadalka, Roksana a Andarma. Do státního registru byly první bakčarské odrůdy zapsány v roce 1987: Tomička a Bakčarskaja, v roce 1990: Vasjuganskaja, následovaly Kamčadalka (1993), Pamjati Gidzjuka (1999), Roksana (2002). Narymskaja, zapsána do registru v roce 2000 se považuje za poslední odrůdu "první generace". Stručná charakteristika těchto odrůd je zobrazena v následující tabulce.

Charakteristika odrůd zimolezu (F2):

Odrůda	Průměrná úrodnost 10tiletých keřů (kg)	Průměrná váha plodů (g)	Maximální váha plodů (g)	Degustační hodnocení
Tomička	2,60	0,8	1,0	4,7
Vasjuganskaja	2,45	0,8	1,3	4,8
Bakčarskaja	1,80	0,7	0,9	4,8
Pamjati Gidzjuka	2,25	0,8	1,1	4,8
Kamčadalka	1,60	1,0	1,2	4,7
Roksana	1,32	1,3	1,8	4,8
Narymskaja	2,6	1,3	1,9	4,6

Odrůdy druhé a třetí generace

V letech 1976 - 1979 bylo prováděno křížení 82 různých kombinací (opyleno celkem 23,2 tisíce květů). Ze získaných semen byl v roce 1980 - 1982 založen nový sad semenáčů (F3) se 5700 hybridy a 2000 semenáčů z volného opylení. Největší zastoupení v tomto křížení měl semenáč z výsevů F2 pod kódovým označením 1-39-23, který vynikal velikostí plodů (1,1g, max 2,6g) a vysokou úrodností (průměrná úroda za 6 let z 11-tiletých keřů byla 3,9kg, maximální 7,6kg), jeho plody byly ale nahořklé (degustační hodnocení jen 3,5). Z celkového počtu 82 křížení byl použit jako opylovač v 60ti případech, prováděly se i výsevy jeho semen z volného opylení. Selekce semenáčů ze sadu F3 byla prováděna v letech 1986 - 1995 až po Gidzjukově smrti, oproti předchozí generaci došlo k nárustu úrodnosti i velikosti plodů - viz. následující tabulka. Odrůdy této generace byly zapsány do státního registru v letech 2000 - 2006.

Charakteristika odrůd zimolezu pokolení F3 (hybridizace 1976 - 1977):

Odrůda	Průměrná úrodnost (kg/keř)	Maximální úrodnost (kg/keř)	Průměrná váha plodů (g)	Maximální váha plodů (g)	Degustační hodnocení
Sibirjačka	3,1	3,7	1,0	1,4	4,9
Čulymskaja	3,1	3,5	1,2	1,6	4,8
Gordost Bakčara	2,8	3,6	1,2	2,3	4,8
Bakčarskyj Velikan	1,6	2,3	1,8	2,5	4,8
Silginka	2,8	3,2	1,4	2,2	4,9
Bakčarskaja Jubilejnaja	2,3	3,5	1,5	2,1	4,8

Odrůdy čtvrté generace

V letech 1987 – 1994 se začalo s křížením odrůd druhé a třetí generace. Provedlo se 27 kombinací rodičovských odrůd Tomička, Vasjuganskaja, Bakčarskaja, Roksana, Bakčarskij Velikan, Gorgost Bakčara a odebrala se semena z volného opylení dalších 26ti "výběrových" a "elitních" forem. Z 8180 semenáčů třetí a čtvrté generace byl postupně mezi roky 1991 a 1998 založen nový sad. Výsledky práce na tomto sadu jsou shrnuty v následující tabulce. 4-14-20 byla v roce 2009 předána na státní zkoušky pod názvem "Doč Velikana".

Charakteristika elitních semenáčů čtvrté generace (rok výsadby 1991):

Označení	Průměrná úrodnost (kg/keř)	Úroda z 10tiletých keřů (kg/keř)	Maximální úroda (kg/keř)	Průměrná váha plodů (g)	Maximální váha plodů (g)	Degustační hodnocení	Stupeň osypávání
5-9-77	2,4	2,5	4,0	1,8	2,7	4,8	1
5-10-75	2,5	2,4	4,0	1,6	2,8	4,9	2
5-10-90	2,2	2,4	3,2	1,6	2,4	4,9	0
5-4-80	2,5	2,5	3,9	1,4	2,0	4,8	0
4-14-20	2,3	3,5	4,1	1,9	3,0	4,8	0
4-13-87	1,8	2,2	4,0	1,7	2,9	4,9	1,5
4-10-24	2,8	3,1	4,5	1,7	2,2	4,9	0
4-4-80	2,1	2,1	3,0	1,6	2,2	4,9	0
4-11-96	1,5	2,0	3,5	1,5	2,0	4,9	0
4-6-6	2,0	2,2	3,1	1,2	1,7	4,9	0

Shrnutí

Z výše uvedeného vyplývá, že během práce se zimolezem bylo v Bakčaru vysazeno 32780 semenáčů. V současnosti se pokračuje s 10600 semenáči třetí až páté generace zasazenými v letech 1997 - 2008. Státními zkouškami prošly úspěšně všechny odrůdy první generace. Byly vysazeny v letech 1986 - 1988 a dosud krásně plodí. Do roku 2008 bylo do státního registru zapsáno 12 bakčarských odrůd, z čehož 10 je patentováno a vztahují se na ně různé typy autorských práv.