Podrobný návod na řez fíkovníků

Všichni, kdo pěstují fíkovníky v kontejnerech nebo v zemi ve skleníku, musí dříve či později začít s řezem svých rostlin - z důvodů čistě prostorových, ale také za účelem získání maximálního množství kvalitních plodů. Je pravda, že někdo neřeže fíkovníky v nádobách skoro vůbec a také mu plodí, většinou se pak jedná o starší, veskrze nepřesazované rostliny, které již mají pouze krátké a tenké roční přírůstky a často velmi divotvorné uspořádání větví. I ty mohou mít své kouzlo, ale nejsou předmětem tohoto návodu - mým cílem je udržovat fíkovníky s víceméně symetrickou kostrou (žádné převislé chobotnice) a dostatečně silnými novými výhony. Po dosažení optimálního tvaru kosterních větví provádím pouze udržovací řez, přičemž odstraňuji veškeré odplozené dřevo (nechám pouze jedno očko), stejně tak kořenové výmladky, slabé a poškozené výhony.

Musím sebekriticky přiznat, že řada mých fíkovníků rozhodně nevypadá tak, jak bych si představoval - člověku je často líto řezat mladou rostlinu a namísto starosti o tvar kostry chce raději co nejdříve vidět a pojídat fíky. U nových přírůstků se ale již snažím myslet i na to, jak budou vypadat za pár let.

Kdy řezat

Hluboký řez se zpravidla provádí v zimním období, kdy rostliny již shodily listy a jsou v klidovém režimu. Fíkovníkům ale nevadí ani drastičtější zásah v průběhu vegetační doby, v takové chvíli se však spíše provádějí pouze drobnější korekce jako vylamování přebytečných zelených výhonů, zaštipování vrcholků a podobně. Výhodou zimního řezu je možnost získání kvalitních dřevitých řízků pro další množení. Zelené řízky odebrané během léta lze také zakořenit, ale úspěšnost je nižší a také na to obvykle tou dobou nebývá mnoho času.

Základní formování kosterních větví

Na obrázku níže je znázorněn postup formování keře v jednotlivých letech od začátku pěstování až do fáze, kdy je vytvořena finální kosterní struktura a není již třeba dalších výrazných zásahů. Schéma počítá se třemi základními kosterními větvemi, ale ty mohou být klidně i čtyři až pět podle plánované maximální velikosti kontejneru. Já osobně momentálně využívám nádoby o objemu 35-40L, takže ty tři větve mi přijdou jako optimální. Na maximálním objemu nádoby také závisí, zda se rozhodnete pro založení kosterních větví druhého řádu jak je to zde na schématu (tj. 3 hlavní, na každé z nich do stran znova 3 a na těch už plodonosné výhony) nebo přidáte ještě další větvení a budete mít ve výsledku 3:3:3:plodonosné. To už je ale opravdu na větší kontejner - 60 a více litrů.

V případě, že se rozhodnete místo keřové formy pro stromkovou, platí vpodstatě stejná pravidla, jen se prvotní rozvětvení provede o něco výše na hlavním kmínku (namísto 15-20cm klidně metr vysoko). Pokud se z nějakého důvodu nedaří přimět fíkovník, aby se rozvětvoval na těch správných místech, opět se nic strašného neděje a při dodržení jistých elementárních pravidel se také lze dočkat úrody. Tento nákres je jen jakési vodítko jak to může vypadat, v reálu není úplně snadné docílit tak hezkého symetrického tvaru.

Ještě je potřeba říci, že takovýto řez má smysl až v okamžiku, kdy řízkovanec již bujně roste a dokáže vyprodukovat dostatečně dlouhé a silné výhony. Tenké větvičky s malým přírůstkem se na formování kostry moc nehodí a je potřeba nechat rostlinu nejdříve zesílit za použití správného substrátu, hnojiva, atd. Některé pomaleji rostoucí a méně vitální odrůdy lze v zájmu urychlení celého procesu naočkovat na předem připravenou kostru bujnějšího fíkovníku.

Řez pro brebu

Na začátek rychlé připomenutí co je to ve fíkové terminologii "breba" a co "letní násada" ("main crop"): breba fíky vyrůstají ze zárodků přezimujících na loňských výhonech zatímco letní násada se objevuje až na mladých letorostech, vyrůstajících ze starších větví. Z toho je asi zřejmé, že za účelem získání breby je nutno zachovat co nejvíce loňských výhonů. Jak potom ale řezat? Jednou z možností je provádět střídavý řez, tzn. zkracovat výhony pouze jednou za 2-3 roky. Tím ovšem v dané sezóně přijdete o úrodu. Druhou z variant je seřezat jen některé výhony a jiné ponechat, tím je zaručena každoroční sklizeň za cenu menšího celkového výnosu.

Na výhonech s breba zárodky lze provést alespoň zastřižení vrcholového pupenu - tato technika podpoří vývin breby a také částečně zamezuje jejímu propadu, což je poměrně častý jev. Pokud je vrcholový pupen ponechán, rostlina soustředí větší množství energie do jeho následného růstu a breba zůstane poněkud na okraji zájmu. Nutno podotknouti, že ne všechny odrůdy poskytují brebu, děje se tak pouze u "bifere" typů, zatímco "unifere" odrůdy tvoří brebu jen ve velmi malém množství nebo vůbec.

Řez pro letní násadu

Zde je to poměrně jednoduché, protože se není nutno zabývat loňskými odplozenými výhony a lze je bez obav odstranit. Tady jedna důležitá poznámka - na místě, kde někdy vyrostl fík, se již žádný další neobjeví, nemá tedy smysl nechávat na keři příliš mnoho starého dřeva, pouze to, které je nutné k vytvoření kosterní struktury. Je vhodné ponechat jedno růstové očko na bázi řezaného výhonu - pokud se tak nestane, fíkovník vyraší i z jiného místa na konci kosterní větve, ale bude mu to o něco déle trvat a tento čas může potom chybět v době zrání. Odstraňuje se tedy kompletní loňský obrost a nechává se na stejných místech vyrůst nový - v počátku rašení je potřeba hlídat, aby na kosterním "pahýlu" zůstal vždy jen jeden růstový pupen, vybrat ten nejsilnější a ostatní vylámat dokud jsou měkké.

Fíkovníky v zemi ve skleníku

Jakmile jsou fíkovníky vysazeny v zemi ve skleníku a nemají nějakým způsobem omezen kořenový systém, zpravidla velmi bujně rostou a každá konstrukce je jim zakrátko malá. Není výjimkou, když letorosty během sezóny dosáhnou výšky tří metrů. Některé odrůdy uvnitř tolik nepřirůstají, proto jsou pro pěstování ve skleníku vhodnější, typickým příkladem je Dalmatia. K nejbujnějšímu růstu dochází zejména u mladších rostlin a také po hlubokém řezu. Pokud nad sebou mají fíkovníky dost prostoru a dá se jim trocha volnosti, obvykle se v určité výšce a stáří rostliny začnou nové přírůstky zmenšovat a zkracuje se vzdálenost mezi nody (očky na výhonu). S tím je ale dobré počítat již před stavbou skleníku a patřičně upravit jeho parametry - ideálně mít strop někde kolem 4m. U skleníků s obvyklou výškou 2-2,5m nic jiného než každoroční hlubší řez nezbývá. Postup formování základní kostry je pak podobný jako u kontejnerovaných rostlin kdy se snažíme udělat první větvení přímo nad úrovní terénu a i větve druhého či třetího řádu zakládat co nejníže. Ke tvarování a ohýbání výhonů do vodorovnější polohy lze použít drátů, provázků se závažím nebo cokoli jiného co udrží výhon ohnutý do doby než zdřevnatí a zůstane stabilní.

Zaštipování

Pokud mluvíme o zaštipování, tak máme na mysli odlamování měkkých zelených konců mladých výhonů - toto se obyčejně provádí rukou a není potřeba nůžek. Odstraňuje se buď jen vrcholový pupen nebo kousek výhonu s několika posledními nejmenšími listy. Cílem tohoto zákroku je zpomalit přísun růstových hormonů (auxinů) do rostliny - jedním z hlavních producentů těchto hormonů je právě vrcholový pupen s nejmladšími listy po jehož odstranění dojde k utlumení růstu a více energie je věnováno na tvorbu plodů či postranních výhonů, kterých je pak možno využít při formování kostry keře.

U již zapěstované rostliny se obvykle zaštipuje za pátým až šestým listem - toto číslo vychází z přibližného množství fíků, které lze na jednom plodonosném výhonu dovést do zralosti. Zárodky fíků se objevují za řapíkem listů postupně od nejstarší části výhonu a v určitou roční dobu je již zřejmé, že ty poslední nestihnou do konce sezóny dozrát. Jejich vyživování stojí rostlinu energii, kterou lze zaštípnutím využít na dozrávání dříve nasazených fíků.

Po zaštípnutí trvá nějakou dobu než výhon na stejném místě pokračuje v růstu, záleží na roční době a celkovém stavu rostliny. Pokud je zaštípnutí kontejnerovaných rostlin zároveň spojeno s jejich vynášením ze skleníku začátkem léta jako to praktikuji běžně já, často fíkovníky zcela ukončí růst, ale řada z nich znova obrazí a je potřeba zaštipování po čase opakovat. Speciálním případem jsou fíkovníky, na kterých plánujeme v příští sezóně narůst brebu - ty se musejí zaštipovat tak, aby ještě do zimy stihly narůst nové výhony, ale zároveň ne příliš brzy, protože jinak se na těch nových výhonech přemění breba pupeny na fíky a budou se pokoušet dozrát, což nechceme. Vůbec celá problematika pěstování breba odrůd v nádobách je poměrně složitá a budu se jí časem věnovat v samostatném návodu.

Seřezání kořenů

Čas od času je potřeba fíkovník přesadit, buď z jednoho místa na druhé nebo u kontejnerovaných rostlin prostě z důvodu nutnosti výměny substrátu po x letech pěstování ve stejné nádobě. V obou případech dojde k nechtěnému či záměrnému osekání části kořenů, což fíkovníky naštěstí snáší velmi statečně a pokud je to prováděno v zimním či předjarním období, tak na začátku roku normálně pokračují v životu a spokojeně plodí. Jestliže se mění substrát a rostlina se vrací do stejně veliké nádoby, je potřeba zmenšit celý kořenový bal, který je zpravidla omotaný kolem stěn kontejneru, na polovinu až třetinu původního objemu. Používám k tomu buď starou, ale ostrou sekeru nebo menší mačetu, je to na první pohled celkem drastický zákrok, při kterém jdou pryč i silnější kořeny, ale fíkovníky je velmi rychle, během jedné sezóny nahradí. Velmi vhodné je ošetření větších ran - viz následujícíc odstavec.

Ošetření řezných ran

Fíkovníky zimované ve skleníku nebo ve sklepě je vhodné na seřezaných místech ošetřit nějakým vhodným balzámem, jinak se rány špatně hojí a mají tendenci plesnivět. Kvůli vytékajícímu latexu není možné zatření balzámem ihned po řezu, musí se počkat minimálně 14 dní až vše dobře zaschne. Levnější alternativou stromových balzámů je prášek z dřevěného uhlí, který si každý může vyrobit sám, když vyhrabe z ohniště černé zbytky zuhelnatělého dřeva a rozdrtí je. Právě tento materiál je vhodný k ošetření poraněných kořenů, protože u těch nelze dlouho čekat na zavadnutí latexu a zaschnutí balzámu - musí co nejrychleji zpět do vlhkého substrátu.

Scoring, notching, girdling

Nevím zda mají tyto termíny nějakou vhodnou českou alternativu, zjednodušeně by se ale daly popsat jako "nařezávání". Nařezává se kůra (až do kambia, jinak by to nemělo požadovaný efekt) a cílem je přerušit a přesměrovat tok živin, hormonů a dalších důležitých látek ve větvích tím směrem, kterým potřebujeme. Nebudu zde detailně rozepisovat jednotlivé metody, napíšu jen, že u fíkovníků dobře funguje scoring pokud potřebujeme donutit nějaký spící pupen k růstu - nejčastěji během procesu formování kosterních větví. Postup je jednoduchý - v místě, kde chci provést rozvětvení (typicky na nějakém starším, již dřevitém výhonu) najdu spící očko a nad ním provedu nožem vodorovný řez do kůry. Díky přerušení kambia se růstové hormony proudící původně do vyšších částí výhonu začnou hromadit v očku pod řezem a probudí jej, takže získáme nový mladý výhon přesně na tom místě, kde chceme. Někdy je naříznutí potřeba zopakovat, ale ve většině případů to nakonec zafunguje.