Samozavlažovací kontejnery - SIP

Pěstování rostlin v přenosných kontejnerech má své nesporné výhody, ale skýtá rovněž některá rizika, na která je potřeba si dát pozor. Asi nejkomplexnějším problémem je zálivka - uhlídat optimální vlhkost substrátu a zabránit uschnutí nebo naopak utopení pěstované rostliny je zejména během horkých letních dnů celkem oříšek. Mou nejčastěji kontejnerovanou plodinou jsou fíkovníky, které dokážou v období plné vegetace a zrání plodů vypít spousty vody. Pokud jsou umístěny v klasickém květináči s otvory ve dně nádoby a ještě situovány na nejrozžhavenějším místě zahrady, je často potřeba zalévat dvakrát denně a i to někdy nestačí. Posledním takovým případem bylo léto 2015, kdy jsem minimálně tři fíkovníky v nádobách o objemu cca 20L prostě neuzalíval. Sice jsem k nim lil desítky litrů vody, ale ta z větší části jen proteče žížalými chodbičkami či podél stěn a hlína uvnitř zůstává suchá. Rostlina nakrátko pookřeje, na povrchu vypadá zalitá, ale zanedlouho opět svěsí listy a celý zmar se opakuje, což vede k jejímu zbytečnému stresování a následnému opadu listů či plodů. A i když se plody na rostlině udrží, tak tam visí dlouhé měsíce až do prvních mrazů a prostě nedozrajou. Kromě toho všemi otvory u dna květináče prorůstají kořeny do okolního prostředí a znemožňují tak další manipulaci s rostlinou, někdy jsou na konci sezóny tak prorostlé, že s květináčem nelze hnout bez jeho poškození (urvané dno). Někdo tohoto jevu využívá a nechává částečně zapuštěné rostliny záměrně prokořenit do okolí, odkud si mohou čerpat vodu a živiny, v případě fíkovníků se mi to ale moc neosvědčilo - jejich kořenový systém je příliš silný a agresivní, rostlina se už pak nedá vytáhnout a kořeny se musí přesekat.

Můj typ SIP kontejneru

K dostání je spousta různých komerčních systémů samozavlažovacích truhlíků a květináčů (zvaných "SIP" z anglického "Sub/Self Irrigated Planter"), ale pro potřeby fíkovníků nic z toho není zrovna vhodné, proto pěstitelé sahají po všelijakých DIY ("udělej si sám") řešeních. Mnohé z nich jsou popsány a zveřejněny na internetu, kde lze najít počáteční inspiraci a pak vše doladit pro konkrétní situaci. Stejným způsobem jsem postupoval i já, když jsem začátkem roku 2015 hledal nějaký vhodný SIP kontejner pro moje mobilní fíkovníky. Jelikož jsem ale již měl předchozí zkušenost s podobným řešením u kanadských borůvek zapuštěných v 90L kalfasech s vyvrtanými otvory po stranách, zvolil jsem stejnou metodu, akorát s menšími nádobami o objemu 45L. Namísto smotaného "husího krku" lze použít i jiný způsob, jde hlavně o to nějak oddělit spodní rezervoár s vodou od zbylého prostoru se zeminou a zároveň zajistit, aby horní i dolní vrstva spolu byly v kontaktu a rostlina tak mohla čerpat vodu ze zásobníku. Postup je zdokumentován na následující sérii fotek:

Další mé pokusy o zjednodušení konstrukce

Jelikož mi časem došly husí krky a trpělivost s jejich smotáváním (do menších SIPů se hůře pasujou), tak jsem opět zapátral v temných zákoutích své kůlny a vyhrabal roli tvrdého pletiva, ze kterého se dá jednoduše vystřihnout čtverec, ohnout mu rohy a vytvarovat kostru pro zásobník vody. No a pak, když už jsem přesazoval asi čtyřicátý fíkovník, mi začaly docházet i ty kýble a já dumal jak využít obyčejné květináče, které se mi naopak hromadily - takže vznikla zatím poslední zjednodušená varianta, která nemá přímo zásobník na vodu, ale vrstvu perlitu vsypanou do plastové "výstelky" (v mém případě seříznutý spodek pytle na mulč), překrytou kusem nasákavého hadru. Svůj účel by to plnit mělo, po roce dám vědět jak se to osvědčilo.

Zkušenosti se SIPem po prvním roce

V sezóně 2015 jsem vyrobil asi 6 těchto 45L SIP kontejnerů, jeden zůstal celou dobu ve skleníku, zbylé jsem koncem jara přesunul ven k přední stěně podezdívky skleníku. Všechny rostliny byly mladé, jedno až dvouleté sazenice, přesto jsem se na polovině z nich dočkal plodů letní násady, které dozrály i venku mimo skleník. Hlavní přínos samozřejmě spočívá ve snadnější zálivce, kdy odpadá každodenní starost - i v největších vedrech stačí většinou dolít vodu jednou za 2 dny. Že je SIP dostatečně zavlažený se jednoduše pozná, když začne přebytečná voda vytékat bočními otvory. Aby se kořeny v černých kontejnerech nespálily, natřel jsem osluněnou stranu nádob bílou barvou. Při uvykání na přímé světlo je samozřejmě potřeba pár dní přistínit např. bílou netkanou textilií. Dalším příjemným vedlejším efektem tohoto způsobu zálivky je možnost potáhnout vrch kolem kmínku nějakým neprodyšným materiálem a zabránit tak odpařování vody z povrchu substrátu - takto to dělá Bill Muzychko. Já volil spíše variantu bohatého zamulčování - kůra nebo cokoli jiného se dá nahrnout na kopeček. Kromě 45L kontejnerů otestuji v nové sezóně i zhruba poloviční - dvacetilitrové nádoby se stejnou konstrukcí. Ty by měly bohatě stačit pro testování mladých sazenic neověřených odrůd, ušetří se tím místo i moje záda.

Další varianty zálivky podmokem

Těch možností, jak zhotovit nějaký typ SIP kontejneru, je nepřeberné množství, doporučuji dát do Googlu "sub irrigation" a prohlédnout si obrázky - určitě si přitom vzpomenete na nějaké harampádí, co se vám už roky válí ve sklepě a nyní by šlo skvěle využít. A úplně nejjednodušší způsob na závěr - pokud nemáte čas a sílu na výrobu výše popsaného, stačí pod květináč umístit podmisku a dolévat do ní vodu. Je to takové nouzové řešení vhodné spíše pro menší nádoby (velké podmisky už se téžko shánějí), navíc je zde vyšší riziko přemokření kořenů, které leží přímo ve vodě, ale zdá se, že v případě fíkovníků to celkem funguje.

Automatická kapková závlaha

SIP kontejnery se sice osvědčily, ale i tak mě stálo hodně času všechny plnit vodou, takže jsem během sezóny 2016 pořídil kapkovou závlahu, kterou jsem se samozavlažovacími nádobami zkombinoval a mohu to jen doporučit všem, kteří mají třeba více jak 30 větších kontejnerů - úspora času a energie je výrazná. V kombinaci s jednoduchým časovačem na tužkovou baterku lze vše nastavit tak, že na zálivku nemusím vůbec myslet, jen občas zkontroluju zda nějaká hadička nevyklouzla z kapkovače, případně zda některý kontejner nepotřebuje vydatnější nebo naopak slabší kapkovač (jsou různé typy s průtoky např. 2/4/8L za hodinu). Při trvalejší změně počasí se na časovači pouze upraví interval zálivky - např. v nejteplejších letních měsících 3x denně po 15 minutách, pak k podzimu už třeba stačí jen 2x denně 10 minut apod.

Instalace kapkové závlahy je snadná, časovač se připojí na vodovod, z něj pak vedou rozvodové PE trubky (větvení díky různým kolenům a spojkám je samozřejmostí), v blízkosti kontejnerů se napíchne kapkovač odpovídající vydatnosti a od něj se vede tenkou hadičkou s jehlou voda k rostlině. V případě větší nádoby lze použít rozbočovačů s více jehlami a směrovat vodu z kapkovače na několik míst kolem kmínku, aby byla závlaha co nejvíce rovnoměrná. Na malé květináče se opět použijí rozbočovače a méně vydatný kapkovač, pak jde každá jehla do samostatné nádoby, čímž je zajištěn jen malý přísun vody.