Sběr rakytníku 2017
První keře rakytníku jsem začal sázet zhruba před 4 až 5 lety na starou zahradu, kde rostou ve velmi suché lokalitě bez dodatečné zálivky, ale i tak se jim v těchto drsných podmínkách daří v porovnání s jinými ovocnými druhy relativně dobře. Zvykl jsem si nechávat odnože volně růst v okolí mateřských rostlin, protože zejména sladkoplodé sibiřské odrůdy jsou v Evropě často napadány houbovými chorobami a dochází k odumření větších větví či celého kmínku, takže odnože mi slouží jako jakási záloha. Poněkud nepříjemným vedlejším efektem je to, že se celá výsadba dost zahušťuje a jednotlivé odrůdy se vzájemně proplétají mezi sebou, ale na daném místě by stejně nic jiného nedokázalo plodit (snad ještě dříny), takže ve výsledku je to přijatelný kompromis. V mojí novější výsadbě v zavlažované zahradě již výmladky důsledně odstaňuju a snažím se keře držet v rozumném tvaru, aby mi nelezly do okolních záhonů.
Letos začaly zrát rakytníky opět velmi brzo, vybarvovaly se již v první polovině července, sklizeň by pak měla proběhnout zhruba 2-3 týdny po plném vybarvení. Všechny rostliny bylo nutné neprodyšně zasíťovat, každá nechráněná bobulka okamžitě mizí v útrobách ptáků.
![]() |
![]() |
![]() |
Chuťově opět nejvíce zapůsobila Altayskaya (Altajská), u té je síťování opravdu potřeba velmi dobře hlídat a nezaspat (ona je navíc hodně raná), jinak zůstane jen smutný pohled na holé větve. Tradičně kvalitní byla i Žemčužnica se svými velkými bobulemi, které se dobře trhají, nezklamaly ani ostatní sibiřské odrůdy jako Inja, Rosinka či Sudaruška. Překvapením letošní sezóny se stala Podruga - tato rostlina mi poprvé zaplodila (3 roky po výsadbě) a kromě toho, že měla množství velkých plodů, tak byla zároveň velmi chutná. Potěšen jsem byl rovněž z Botaniky (Botaničeskaja Ljubitělskaja) - rozhodně nejvitálnější rostlina mezi mými rakytníky, za 3 roky výška přes 2,5m a velká úroda dobře se trhajících plodů. Ty jsou teda kyselejší, je to odrůda určená především ke zpracování, na přímý konzum se nehodí.
![]() |
![]() |
|
![]() |
![]() |
Mezi jednotlivými odrůdami rakytníku je velká variabilita co se týče doby zrání, velikosti plodů, jejich vybarvení, délky stopek a spousty dalších atributů, pokud to místo na zahradě dovolí, tak je určitě dobré mít ve sbírce různé typy. Něco z těch sladkoplodých, ale určitě i kyselejší a mimořádně úrodné rostliny typu Botanika, které stačí mít jednu či dvě rostliny k zásobení celé rodiny. Dosud jsme si vystačili s ručním sběrem, ale už to bylo na hraně a v příští sezóně zřejmě přijde na řadu některá z technických vychytávek jako jsou různá drátěná očka či kleštičky na strahávání bobulí. Většinu plodů jsme prohnali mixérem, přecedili přes sítko a šťávu šoupli v kelímcích od tvarohu do mrazáku. V zimě stačí vytáhnout, naředit do džbánu vodou (100% rakytníkový džus je příliš silné pití), podle potřeby dosladit a kvalitní zdroj vitamínů, především A,B,C,E,P je na světě. Výborný je taky džem, jen je potřeba použít větší množství želírovacího přípravku (klidně až dvojnásobek doporučené dávky), protože rakytník jen neochotně houstne.
![]() |
![]() |
![]() |