Zimobraní 2017 - sklizeň a hodnocení novějších odrůd zimolezu

Naposledy jsem detailněji hodnotil sklizeň zimolezu před čtyřmi lety, od té doby se ledacos změnilo - hlavně jsem přestěhoval několik dospělých keřů ze staré zahrady, kde roky trpěly suchem, na nové stanoviště s možností tolik potřebné zálivky. Bez dodatečného zavlažování totiž v podobných oblastech s průměrnými ročními úhrny kolem 400mm tento ovocný druh plodí jen velmi málo a starší keře s většími nároky na vodu prosychají a následně hynou. Kromě starších osvědčených odrůd jako např. Amfora, Morena či Fialka jsou v nové výsadbě zahrnuty i některé novější kanadské a bakčarské kultivary: např. Aurora, Indigo Gem, Vostorg, Jugana či Pamjati Kuminova z mičurinské selekce.

Zimolezy se barvily do modra již koncem května, ale kvalitně vyzrálé začaly být až na přelomu prvního a druhého červnového týdne, do té doby zůstavaly poměrně kyselé. Hodně zvědavý jsem byl na kanadskou Auroru, která už minulý rok vypadala hodně nadějně a letos své kvality potvrdila - plody s průměrnou hmotností 2g jsou s velkým náskokem momentálně největší v mé sbírce odrůd, úrodnost na mladé rostlině je rovněž velmi solidní. Dalším potenciálním velkoplodým kandidátem by mohl být bakčarský Vostorg, ten mi ale v potřebném množství pro porovnání dozrál jen na suchém stanovišti, kde jsou vždy bobule o poznání menší.

K ochraně proti ptákům jsem použil osvědčený způsob spletením dvou 2,5m širokých sítí na vinice, které lze pak dostatečně natáhnout, aby zakryly dvě řady rostlin. V rozích jsou zatlučeny 4 dřevěné kůly s lankem napnutým dokola, přes to se jen přehodí síť a případně u země něčím zatíží. Až budou keře vyšší, jednoduše se ke dvěma dílům připlete ještě jeden, čímž se šiřka adekvátně zvětší. Po sklizni síť sundám a schovám na další sezónu, což značně prodlouží její životnost, kdyby zůstala trvale natažena, tak se již druhým rokem začne trhat a rozpadat a musela by se brzy vyměnit.

Poprvé letos zaplodil zimolez z Mičurinska Pamjati Kuminova - dost mě zajímalo, jaký bude v porovnání s ostatní konkurencí, protože z této oblasti Ruska se nám zatím mnoho odrůd k testování nedostalo. Výsledkem bylo poměrně milé překvapení, chuťově i velikostně zajímavá odrůda, úrodnost se ale projeví vzhledem k nízkému věku rostliny až v příštích sezónách.

Srovnání velikostí a váhy plodů z některých mnou pěstovaných odrůd je vidět na fotce níže, jak už jsem psal nejlépe dopadla Aurora s váhou kolem 2g, těsně za ní Silginka a Bakčarský velikán. K těm nejmenším naopak patří bobule z rostliny, která byla původně zakoupena jako Doč Velikána a jejíž plody měly být na hranici 2g - předpokládám, že v tomto případě došlo k nějaké chybě či záměně během in-vitro množení, originální Doč Velikána budu tedy shánět znovu. Rekordmanem v úrodnosti se stal kanadský Indigo Gem, který byl opravdu obsypaný plody a sklidilo se z něj tolik jako ze čtyř okolních keřů stejné velikosti dohromady.

Po sběru byla provedena rodinná degustace necelé dvacítky odrůd, které se podařilo sklidit v jednom termínu, chyběly tam tedy některé pozdnější polské odrůdy a pár exotů typu Berel, stejně tak na podzim seřezané a přesazované rostliny (Amur, Kola a pár dalších). Neshodli jsme se na jasném vítězi, těch nominací bylo více, ale to se v tam malém počtu lidí dá očekávat. Bodovaly tradičně dobře hodnocené odrůdy jako Fialka, Volchova, Leningradský velikán, ale i Bakčarský velikán, Pamjati Kuminova a překvapivě i některé znatelně nahořklé zimolezy, které se řadí spíše do kategorie "technické odrůdy". Někomu prostě tato kyselo-sladko-hořká kombinace vyhovuje i v syrovém stavu, nejen v džemu, kde je opravdu skvělá.