ÚvodZimobraní 2022 - hodnocení semenáčů
Sběrem zimolezů startuje každá ovocná sezóna na naší zahradě, ale ne vždy tuto událost komentuji v samostatném článku. Letos je trochu jiná situace, jelikož ve větší míře zaplodily semenáče z druhé generace mých vlastních výsevů z ručně opylovaných květů. První pokusy tohoto typu jsem prováděl již někdy před deseti lety, kdy jsem křížil odrůdy prvních sérií kanadského šlechtění s různými ruskými kultivary. Výsledky tehdy nebyly příliš zajímavé a dál jsem je nedokumentoval. Pak se mi ovšem dostaly do rukou odrůdy další generace včele se skvělou Aurorou a já zopakoval opylení napříč vybraných rostlin v mé sbírce. Po vypiplání sazeniček a jejich výsadbě na pokusném pozemku se již minulou sezónu na některých keřích našlo pár bobulí, ale to ještě nemělo smysl celou výsadbu zasíťovat, takže vše sklidili ptáci a k žádnému hodnocení ani nedošlo. Tento rok jsem již zavčasu sítě natáhl a mohl se pustit do serióznějšího testování.
Základem pro hybridizaci byly tedy ony zmíněné odrůdy v čele s Aurorou, Boreal Blizzardem či Boreal Beastem, jako opylovači pak posloužily některé novinky z Bakčaru: např. Jugana nebo Vostorg, ale i některé starší věci typu Amur. Čekal jsem podobné výsledky jako z mého předchozího výsevu, tzn. semenáče s drobnějšími plody a spíše průměrnou chutí, nakonec se ale ukázalo, že z velkého procenta rostlin se vyklubaly zajímavé exempláře a bude žádoucí je nadále sledovat. V poslední generaci kanadských 'haskapů' je evidentně velký potenciál, který si zaslouží další pozornost.
Nechci zde zatím detailně rozebírat vlastnosti jednotlivých semenáčů, když to ale shrnu, tak společným rysem je mimořádná úrodnost, nadprůměrná velikost bobulí a vysoká chuťová kvalita. Je trochu předčasné pouštět se do úvah, zda některý ze semenáčů překonal své rodiče, to bude možné posoudit až časem, kdy se do hodnocení zahrnou i další důležité atributy jako celková vitalita rostliny, tvar keře, náchylnost k opadávání zrajících plodů či podzimnímu nakvétání, skladovatelnost bobulí a podobně. Co je zatím evidentní je poněkud pozdnější zrání většiny těchto hybridů v porovnání s mnohými ruskými odrůdami, ale to se dalo čekat, protože většina kultivarů kolem Aurory je rovněž pozdnějších. Já například tuto vlastnost docela vítám, protože za poslední 3 roky jsem pokaždé na raných zimolezech zaznamenal výrazné ztráty úrodnosti kvůli četným dubnovým mrazíkům, jež poškodily malé plůdky ve fázi těsně po odkvětu. Tohoto jsou pozdnější odrůdy ušetřeny a množství sklizeného ovoce z nich pak převyšuje výtěžnost mnohem starších a větších raných zimolezů.
Kromě semenáčů samozřejmě krásně zaplodily i originální "mateřské" kanadské odrůdy. Díky teplému a extra suchému počasí, které přetrvávalo prakticky po celou dobu zrání, plody vydržely na keřích až do prvního červencového týdne a byly mimořádně aromatické a vysládlé. Některé se vyloženě začaly sušit na větvích a připomínaly rozinky. Část keřů v mé experimentální výsadbě uhynula nebo jsou v takovém stavu, že je budu muset zlikvidovat. Přesnou příčinu neznám, všechny rostliny měly stejnou péči a zhruba podobné podmínky. Něco možná zlikvidovali hlodavci, další padly za oběť suchu, se kterým každoročně bojuji, jinak je ale celkový zdravotní stav zimolezů uspokojivý a případné ztráty doplním novými semenáči nebo řízkovanci.
Závěrem mohu konstatovat, že celkové rozšíření a vývin nových odrůd zimolezů jsou na velmi dobré cestě a při dodržení správné agrotechniky lze sklízet opravdu solidní objemy, které jsou neporovnatelné se sklizní z keřů v prvopočátcích pěstování tohoto skvělého ovoce.
Fotodokumentace:
